Proč jsem si vybral tříprůsmykový trek místo základního tábora Everestu

Když jsem poprvé přemýšlel o turistice v Nepálu, hodně jsem slyšel o treku do základního tábora Everestu. Mnoho lidí říkalo, že je úžasný a plný krásných výhledů. Ale po přečtení dalších informací jsem narazil na něco, čemu se říká Trek tří průsmyků. Zpočátku jsem o tom moc nevěděl, ale čím víc jsem se dozvídal, tím víc jsem se chtěl vydat na tenhle.

Trek Tříprůsmyků je těžší než pravidelný trek do základního tábora Everestu, ale také to působí spíše jako opravdové dobrodružství. Provede vás třemi velkými horskými průsmyky: Kongma La, Cho La a Renjo La. Jsou to velmi vysoká místa v horách, kde musíte jít po strmých stezkách a někdy i přes sníh nebo kameny. Znělo to náročně, ale líbilo se mi to. Nechtěl jsem jen tak chodit tam, kam chodí všichni ostatní. Chtěl jsem se popohánět a vidět části hor, které většina lidí vynechává.

Dalším důvodem, proč jsem si vybral Three Passes Trek byly ty výhledy. Viděl jsem fotky lidí stojících na vrcholcích průsmyků, kolem nich obrovské zasněžené hory. Obloha vypadala tak modrá a všechno vypadalo klidně. Na tomto treku se stále můžete dostat do základního tábora Everestu, ale také uvidíte více údolí, jezer a klidných stezek. Chtěl jsem být v přírodě, pryč od rušných cest a přeplněných chat.

Také se mi líbil nápad s kruhem. Běžný trek do základního tábora Everestu je jako vcházet a vycházet stejnou cestou. Ale trek Tříprůsmyků je jako dělat smyčku. Začínáte v jedné vesnici a končíte v jiné. Díky tomu byla procházka každý den svěží, protože jsem pořád viděl něco nového.

Jedna věc, na kterou jsem myslel, byli lidé, které potkám. Slyšel jsem, že Tříprůsmykový trek moc lidí neabsolvuje, takže stezky jsou klidnější. Líbila se mi představa, že budu chodit v tichu, poslouchat vítr, své kroky a možná i zvonek jaka. Pořád jsem se setkával s dalšími turisty a v noci jsme si v čajovnách vyprávěli historky. Ale přes den to bylo osobnější a výjimečnější.

Volba treku Tři průsmyky byla pro mě nejlepším rozhodnutím. Nebylo to snadné a byly dny, kdy jsem byl velmi unavený. Ale pokaždé, když jsem stál na vrcholu průsmyku a rozhlédl se kolem, cítil jsem se hrdý. Cítil jsem se silný. A cítil jsem se šťastný, že jsem mohl vidět Himálaj v tak krásné podobě.

Když se mě teď lidé ptají, proč jsem se prostě nedostal do základního tábora Everestu, vyprávím jim tento příběh. Říkám jim, že trek Tříprůsmyků mi dal víc než jen procházku na jedno místo. Dal mi skutečnou cestu horami, chvílemi klidu a skrze sebe sama.

Trekking přes Kongma La, Cho La a Renjo La: Největší výzva

Trek Tříprůsmyků není jen procházka v horách. Je to náročná cesta, při které překročíte tři velmi vysoké průsmyky: Kongma La, Cho La a Renjo La. Každý z nich byl svým způsobem náročný, ale každý mi také dal něco speciálního. Tato část treku mě opravdu prověřila, a to jak na těle, tak na mysli.

První průsmyk, který jsem přešel, byl Kongma La. Byl nejvyšší ze tří a také nejdelší. Pamatuji si, jak jsem se probudil brzy, ještě než vyšlo slunce. Byla zima a tma a můj batoh se zdál těžký. Výstup byl strmý a kamenitý. Musel jsem se často zastavovat, abych se nadechl. Na tom vysokém místě byl vzduch řídký. Nohy jsem měl unavené a trochu mě bolela hlava. Ale když jsem konečně dosáhl vrcholu, rozhlédl jsem se kolem a uviděl velké zasněžené vrcholky. Byl jsem unavený, ale zároveň jsem cítil hrdost. Ten okamžik vynahradil všechny ty těžké kroky.

Další byl Cho La, druhý průsmyk. Byl ošemetný kvůli ledu a sněhu. Musel jsem si dávat velký pozor, kam šlapu. Na vrcholu byl ledovec a cesta kluzká. Používal jsem trekingové hole, abych udržel rovnováhu. Také jsem si oblékl teplé oblečení, protože foukal silný vítr. Cho La nebyla tak vysoká jako Kongma La, ale zdála se mi chladnější a nebezpečnější. Přesto to byla jedna z nejkrásnějších částí treku Tří průsmyků. Viděl jsem lesknoucí se led, modrou oblohu a dlouhé výhledy na hory.

Posledním průsmykem byl Renjo La. Než jsem se k němu dostal, mé tělo si už zvyklo na chůzi, ale stále jsem byl unavený. Výstup se zdál dlouhý, s mnoha kamennými schody vedoucími stále výš. Ale něco na Renjo La mi dodávalo klid. Když jsem se dostal na vrchol, uviděl jsem dokonalý výhled na Everest a další vrcholy. Dole bylo jezero s jasně modrou vodou. Bylo to klidné. Renjo La byl můj nejoblíbenější průsmyk, protože jsem se tam cítil silný a šťastný.

Každý z těchto průsmyků mi ukázal něco jiného. Kongma La mě naučila být trpělivý. Cho La mě naučila být opatrný. Renjo La mi dala klid. Všechny byly svým způsobem těžké, ale jsem rád, že jsem je zvládl. Trek Tří průsmyků nebyl snadný, ale dal mi velký pocit úspěchu.

Když se ohlédnu zpět, přechod Kongma La, Cho La a Renjo La byl srdcem Tříprůsmykového treku. Posouval mě, učil mě a ukazoval mi, jak silný dokážu být. Teď vím, že někdy ty nejtěžší cesty přinášejí ty nejkrásnější odměny.

Čajovny, stezky a řídký vzduch: Život na trase

Chůze po Tříprůsmykovém treku není jen o zdolávání vysokých průsmyků. Jde také o malé věci, které se dějí každý den – kde jíte, kde spíte a koho potkáváte. Život na stezce je jednoduchý, ale také plný malých okamžiků, které vám zůstanou v paměti.

Většina rán začíná brzy. Budil jsem se v malé dřevěné čajovně, obvykle se dvěma postelemi a teplou dekou. Venku byla zima a někdy i uvnitř, takže jsem si hned oblékl bundu. Čajovny jsou útulná místa na spaní podél Tříprůsmykové trasy. Některé mají silné deky, zatímco u jiných si musíte přinést vlastní spacák. V pokoji obvykle není topení, jen teplý čaj a široký úsměv majitele.

Snídaně byla často stejná: kaše, vejce nebo palačinky s medem či marmeládou. Rád jsem pil horký čaj, protože rána byla chladná. Po snídani jsem si sbalil batoh a vydal se na túru. Stezka byla každý den jiná. Někdy jsem šel po kamenitých cestách. Jindy jsem procházel malými vesnicemi s jaky a modlitebními vlaječkami. Byly dny, kdy jsem šel podél řek, a jindy jsem stoupal po strmých kopcích ve sněhu.

Chůze byla občas náročná, zejména proto, že vzduch je s výšinami řidší. Na treku Three Passes má vzduch méně kyslíku. To znamená, že dýcháte rychleji a rychleji se unavíte. Chodil jsem pomalu, zhluboka dýchal a pil hodně vody. Také jsem se naučil naslouchat svému tělu. Pokud mě bolela hlava nebo se mi točila hlava, odpočíval jsem. Průvodci a ostatní turisté byli vždy milí a ochotní pomoci.

Oběd byl obvykle v jiné čajovně podél stezky. Často jsem jedl dal bhat, jídlo s rýží, čočkovou polévkou a zeleninou. Dodalo mi to energii pokračovat. Po obědě jsem se znovu vydal na pěší túru, dokud jsem nedošel k místu, kde jsem měl spát. Některé dny byly krátké a snadné. Jiné dny byly dlouhé a těžké. Ale vždycky jsem se těšil na noční odpočinek.

Večer byly čajovny plné lidí. Trekkeři z celého světa sedávali kolem malého kamna, sdíleli historky a smáli se. Někteří četli knihy nebo si psali deníky. Jiní hráli karty nebo se jen dívali z okna na hvězdy. Majitelé čajoven vařili teplá jídla a nabízeli teplé nápoje. Cítili jsme se jako doma, i uprostřed hor.

Život na treku Three Passes není nijak zvlášť okázalý. Na mnoha místech není Wi-Fi a většinou ani teplé sprchy. Ale je to skutečné. Je to klidné. Spojuje to lidi dohromady. A každý den, i když jsem byl unavený, jsem se cítil šťastný, že tam můžu být.

Trek Tříprůsmyk mi ukázal, jak jednoduchý může být život, když chodíte, jíte, odpočíváte a sdílíte s ostatními.

Vrcholy a pády: Těžké okamžiky a nezapomenutelné pohledy

Trek přes Tři průsmyky byl jednou z nejtěžších věcí, které jsem kdy absolvoval. Ale zároveň to byla jedna z nejkrásnějších. Některé dny byly opravdu těžké a měl jsem chuť to vzdát. Pak jsem se ale podíval nahoru a uviděl zasněžené hory nebo jasně modrou oblohu a pokračoval jsem dál.

Jednou z nejtěžších částí byla nadmořská výška. Čím výš a výš jsem stoupal, tím řidší byl vzduch. To znamenalo, že bylo méně kyslíku k dýchání. Bolela mě hlava a někdy se mi točila hlava. Chodil jsem pomalu, zhluboka dýchal a pil hodně vody. I přes to byly některé dny stále těžké. Měl jsem unavené nohy a chyběly mi teplé sprchy a měkké postele. Také mi chyběla rodina a přátelé. V horách se člověk může cítit osamělý, když je daleko od domova.

Ale těžké chvíle netrvaly věčně. Bylo mnoho věcí, které mi vykouzlily úsměv na tváři a pomohly mi jít dál. Pamatuji si jeden den, kdy jsem dosáhl vrcholu Cho La PassByla zima a ruce mi omrzly. Ale pak jsem se rozhlédla a všude kolem sebe uviděla obrovské hory. Vypadaly jako bílé hrady z ledu. Obloha byla tak jasná a vítr všude dodával svěžest. Zapomněla jsem na unavené nohy a jen jsem tam stála a pozorovala.

Trek Tříprůsmyků je plný takových výhledů. Jezera, která se třpytí jako sklo. Tichá údolí, kde pomalu procházejí jaci. Dlouhé stezky s modlitebními vlaječkami vlajícími ve větru. Každý den bylo něco krásného k vidění. Někdy jsem se zastavil jen proto, abych sledoval, jak se mraky pohybují nad vrcholky hor.

Setkávání s lidmi mi v těžkých časech také pomohlo. Chodil jsem s dalšími turisty z různých zemí. Děli jsme si svačinu, povídali si o našich domovech a pomáhali si, když se stezka zkomplikovala. Večer jsme v čajovnách seděli kolem ohně a vyprávěli si příběhy. Také jsem potkal laskavé nepálské průvodce a nosiče, kteří se vždy usmívali a podávali pomocnou ruku.

Jednou, poblíž průsmyku Renjo La, jsem se málem otočil. Byla mi zima a výstup se mi zdál příliš strmý. Pak jsem ale uviděl skupinu turistů, kteří na mě mávali zepředu. Čekali a jásali, když jsem k nim dorazil. Ten krátký okamžik mi dodal sílu. Připomněl mi, že nejsem sám.

I když byl trek přes Tři průsmyky těžký, udělal bych to znovu. Výhledy na vysoké hory, klidné stezky a laskaví lidé stáli za každý krok. Někdy, když se věci zdají být příliš těžké, prostě musíte udělat ještě jeden krok. Pak další. A brzy se ocitnete před nejúžasnějším výhledem, jaký jste kdy viděli.

Trek Tříprůsmyk mi ukázal, že i těžké věci mohou být krásné. Posunul mě dopředu, ale také mi dal něco, na co nikdy nezapomenu.

Tipy, které bych si přál/a znát před zahájením tříprůsmykového treku

Než jsem se vydal na trek Three Passes, myslel jsem si, že jsem připravený. Už jsem absolvoval několik túr a sbalil jsem si teplé oblečení a svačinu. Ale jakmile jsem se vydal na túru, uvědomil jsem si, že existuje spousta drobností, o kterých jsem nevěděl, a které mi mohly pomoci. Teď, když jsem trek dokončil, chci se s vámi podělit o pár jednoduchých tipů, které bych si přál, abych znal dříve.

V první řadě jde o kondici. Trek Tříprůsmyků je dlouhý a náročný. Není to jen krátká procházka. Někdy se jde 6 až 8 hodin. Jsou tam velké kopce a kamenité cesty. Abyste se připravili, pomůže vám pár týdnů před cestou každý den chodit pěšky nebo vycházet schody. Škoda, že jsem víc netrénoval. Ze začátku mě bolely nohy, ale časem zesílily.

Další je výbava. Nepotřebujete ty nejluxusnější věci, ale potřebujete ty správné. Dobrý pár turistických bot je velmi důležitý. Měly by být pohodlné a neměly by vám dělat puchýře. Také jsem si zamilovala trekingové hole. Cestou dolů mi pomohly na kolenou. Vezměte si také teplé oblečení, protože ve vysokých průsmycích je opravdu zima. Nejlépe se hodí vrstvy – například tričko, teplá bunda a navrch nepromokavý kabát. Nezapomeňte na rukavice, čepici a spacák na chladné noci.

Další důležitou věcí je aklimatizace. To znamená dát tělu čas, aby si zvyklo na vysokou nadmořskou výšku. Na Three Passes Treku jdete velmi vysoko a vzduch se stává řidším. Pokud budete v jednom dni jít příliš rychle nebo stoupat příliš vysoko, můžete onemocnět. Dělal jsem si dny odpočinku na místech jako Namche Bazaar a Dingboche. V ty dny jsem sice trochu chodil, ale ne moc. Opravdu mi to pomohlo cítit se na stezce lépe.

Jídlo a voda jsou také důležité. Jezte dobře, i když jste unavení. Dal bhat (rýže a čočka) mi dodaly spoustu energie. Piji pořád čistou vodu. Používala jsem vodní filtr a tablety na čištění vody, abych neonemocněla. Na dlouhých procházkách mi také pomáhaly svačiny jako ořechy, čokoláda a energetické tyčinky.

Plánování je poslední velká věc. Nespěchejte s trekem. Potkal jsem pár lidí, kteří se snažili trek dokončit rychle, ale vypadali opravdu unaveně a moc si ho neužili. Dal jsem si na to dostatek dní, a to mi všechno usnadnilo. Také mi pomohlo promluvit si s lidmi, kteří to už absolvovali, nebo se tam vydat s průvodcem. Trasu znali dobře a dali skvělé rady.

Trek Three Passes je jedna z nejúžasnějších věcí, které jsem kdy podnikl. Ale je to ještě lepší, když jste na to připraveni. Teď vím, co funguje, a doufám, že tyto tipy pomohou někomu jinému mít bezpečnější a zábavnější výlet.

Pokud plánujete túru Three Passes Trek, jděte pomalu, zahřejte se a užijte si každý krok.

Závěr

Když se ohlédnu zpět, Trek přes Tři průsmyky byl víc než jen dlouhá túra. Byla to cesta, která prověřila mé tělo, mysl i srdce. Procházel jsem tichými údolími, překračoval zasněžené průsmyky a stál před horami, které mi v tom nejlepším slova smyslu dávaly pocit malého. Byly to těžké dny se studeným větrem a unavenýma nohama, ale také klidná rána, laskaví lidé a výhledy, díky nimž to všechno stálo za to.

Naučila jsem se tolik věcí – nejen o trekingu, ale i o zpomalení, naslouchání svému tělu a důvěře cestě. Čajoveny, stezky a dokonce i řídký vzduch se staly součástí příběhu. Každý krok, ať už do kopce nebo dolů, mě naučil něco nového.

Pokud uvažujete o treku Three Passes, říkám vám, jděte do toho, ale dejte si na čas. Dobře se připravte, jděte pomalu a mějte oči otevřené. Není to vždycky snadné, ale je to jeden z těch zážitků, které vám zůstanou v srdci na dlouhou dobu.

Trek Tříprůsmyk mi dal víc než jen vzpomínky. Dal mi sebevědomí, klid a hlubokou lásku k horám. A za to jsem mu opravdu vděčný.